Jedinečnost okamžiku

Měsíc je sice čtyřistakrát menší než Slunce, současně je k nám ale čtyřistakrát blíže. Proto mají obě vesmírná tělesa při pohledu ze Země prakticky stejnou úhlovou velikost: kolem půl stupně. Pohodlně je tudíž zakryjete malíčkem na natažené ruce.

Na své věčné pouti oblohou Měsíc ale většinou Slunce mine -- buď ho při pohledu z naší planety nadleze nebo podleze. Tu a tam se mu však Slunce přeci jenom podaří zakrýt. Pokud se za neprůhledný měsíční disk schová pouze část Slunce hovoříme o takzvaném částečném zatmění, pokud se za Měsíc ukryje celý oslnivý disk, jedná se o zatmění úplné.

Bohužel, úplné zatmění Slunce je patrné pouze z velmi omezené části naší planety -- v pásu širokém nanejvýš tři sta kilometrů a dlouhém až dvacet tisíc kilometrů. Měsíční stín přitom celou tuto trasu urazí za několik málo hodin. Proto je také z konkrétního místa zemského povrchu úplné zatmění pozorovatelné pouze jedenkrát za několik set roků. Třeba z České republiky uvidíme podobný úkaz až v říjnu 2135 (pokud ovšem v té době bude něco jako Česká republika vůbec existovat). Na druhou stranu se však stačí přesunout o několik stovek kilometrů jinam a úplné zatmění spatříte i několikrát během svého života. Nejbližší šance se pro nás nabízí 29. března roku 2006, kdy plný měsíční stín přeběhne například přes Turecko, Kypr, Libyi nebo Niger.

Částečné zatmění, kdy se za temným měsíčním diskem ukryje pouze kousek Slunce, je viditelné z výrazně rozsáhlejšího území. Názorně to vysvětluje schematický obrázek. Zatímco špička plného měsíčního stínu dopadá na skutečně velmi malou část zemského povrchu v severním Atlantiku, částečně zakryté Slunce je pozorovatelné prakticky z celé Evropy, severní Afriky a také Grónska (na mapě planety tuto oblast představuje polovina temného oválu).

Skvělou sestavu trojice vesmírných těles -- Země, Měsíce, Slunce a jedinečnost celého úkazu podtrhuje ještě jeden fakt: Z povrchu žádného jiného tělesa sluneční soustavy tak krásné zatmění Slunce nikdy nespatříte. Ani jedna planeta totiž nedisponuje podobně úhlově velikým tělesem jako je Měsíc. A navíc! Vzdálenost Země a Měsíce kolísá v rozmezí 356 až 407 tisíc kilometrů: Náš vesmírný soused proto může mít také o něco menší úhlový průměr než Slunce. To jinými slovy znamená, že i když se Měsíc ocitne mezi Zemí a Sluncem, celý sluneční disk zakrýt nedokáže: vykukovat bude velmi úzké mezikruží. Takovému představení se říká prstencové zatmění Slunce a to nejbližší proběhne už v ranních hodinách 31. května 2003.

	Nejčastěji bývá patrné částečné zatmění Slunce, kdy temný měsíční kotouč zakryje jenom část slunečního disku (samozřejmě proto, že je úkaz patrný z poměrně rozsáhlého území). Podobný jev bude vidět i v sobotu 31. května 2003. Foto Libor Šmíd.
	Pokud Měsíc na několik okamžiků zakryje celý sluneční disk, objeví se sluneční atmosféra a my můžeme vidět úplné zatmění Slunce. Bohužel tento výjimečně krásný úkaz bývá patrný pouze z velmi malého území. Navíc trvá jenom několik minut. Foto Libor Šmíd.
	Vzdálenost Země a Měsíce kolísá v rozmezí 356 až 407 tisíc kilometrů: Náš vesmírný soused proto může mít také o něco menší úhlový průměr než Slunce. To jinými slovy znamená, že i když se Měsíc ocitne mezi Zemí a Sluncem, celý sluneční disk zakrýt nedokáže: vykukovat bude velmi úzké mezikruží. Takovému představení se říká prstencové zatmění Slunce. Foto archiv autora.