Bylo nebylo...

Věřte, nevěřte, k zatmění Slunce se váže celá řada více či méně pravdivých historek. Zde jsou některé z nich:

Animace záběrů z geostacionární družice GOES-8 zachycuje cestu měsíčního stínu po povrchu Země při úplném zatmění 26. února 1998. Na třech posledních záběrech je patrná i světlá skrvna putující opačným směrem -- odraz Slunce od vodní hladiny. Tmavá skvrna představuje oblast, ze které bylo Slunce Měsícem zaryto jenom zčásti (oblast plného stínu má totiž velikost několik stovek kilometrů, proto je na takovém záběru nepatrně malá). Zdroj NASA - GSFC.

Podle Tahiťanů není úplné zatmění nic jiného než milostný akt mezi Sluncem a Měsícem. Eskymáci, Aleuté a další národy severní Ameriky zase věří, že při zatmění si Slunce a Měsíc dočasně vymění místo na obloze a zkontrolují tak, zda jsou na Zemi všechny věci v naprostém pořádku.

Podivuhodné zatmění proběhlo 24. ledna 1925 v New Yorku. Okraj trasy plného měsíčního stínu procházel skrz Manhattan, takže obyvatelé americké metropole, kteří se nacházeli nad 80. ulicí viděli úplné zatmění, zatímco ti pod 80. ulicí se museli spokojit jenom s částečným zákrytem.

V roce 1887 si jedna americká expedice vybrala pro pozorování jedinečného přírodního úkazu skvělé místo v Japonské Jokohamě. Asi hodinu před zatměním ovšem explodovala blízká sopka a celou oblohu zahalila do neprostupného kouře. Ten se rozptýlil až po zatmění.

Zatmění, které se uskutečnilo 9. srpna 975 v Japonsku, potěšilo především tamní vězně: "Slunce bylo zakryto... Úplně zčernalo. Ptáci zmateně poletovala a nejrůznější hvězdy byly viditelné... Kvůli zatmění pak následovala všeobecná amnestie," píše se v jedné z dochovaných kronik.

V roce 1948 musely být květnové volby v Koreji poněkud odloženy, jelikož v den tajného hlasování proběhlo úplné zatmění Slunce.

V roce 1966 pořídila posádka kosmické lodi Gemini 12 první snímky úplného zatmění Slunce z kosmického prostoru. V kontrastu s tím se tisíce Hinduistů ve stejnou chvíli v Indii potápělo do vody, aby se ochránili před zlými démony.

V legendách mnoha národů celého světa najdeme představu, že při zatmění požírá Slunce nějaký netvor. K jeho zahnání je proto nezbytné naší denní hvězdě pomoci, nejčastěji hlukem a pořádným rámusem. Ještě na konci devatenáctého století čínské královské námořnictvo střílelo z kanónů proti neviditelnému drakovy ohrožujícímu při zatmění Slunce.

Rytina částečného zatmění Slunce pozorovaného 19. srpna 1887 nad německým Kolínem. Z knihy M. Wilhelma Menera, Das Weltgehaude.

Jednou z možností, jak si prodloužit dobu úplného zatmění Slunce, je nasednout do letadla a putovat s plným měsíčním stínem. Ten se sice po zemském povrchu pohybuje rychlostí jen o něco menší než jeden kilometr za sekundu, nicméně takové hony jsou například s nadzvukovým Concordem běžné. Jak ale poznamenávají někteří, okénka v letadlech nejsou nijak velká a už vůbec ne kvalitní. Kromě toho musíte mít štěstí a získat (či spíše za tučnou sumu dolarů si zaplatit) místo u okénka. Délka úplného zatmění se tak protáhne na desítky minut, nicméně pohled ze zemského povrchu je nesrovnatelně krásnější. Nejdéle bylo úplné zatmění Slunce viditelné z paluby letadla Concorde v roce 1973. Několik pozorovatelů a členů posádky se tehdy v plném měsíčním stínu pohybovalo rychlostí 1730 kilometrů v hodině sedmdesát čtyři minut. Na zemském povrchu délka úplného zatmění nepřesáhne sedm minut a čtyřicet sekund.

Kosmova kronika pod rokem 1124 uvádí: "Dne 11. srpna v jedenáctou hodinu denní bylo zatmění Slunce a po něm přišel veliký mor na skot, brav a vepřový dobytek, mnoho včelstev pomřelo a nedostatek medu byl veliký. Obilí ozimé vyhynulo i jaré, jen prosa a hrachu se urodilo."

O dvou zatměních z roku 1133 píše Kosmův pokračovatel, kanovník vyšehradský: "Dne 22. února přestál Měsíc zatmění, ale jen čtvrtina jeho ztemněla, a tak při nastávajícím východu Slunce zapadl; po tomto zatmění umíralo mnoho lidí... Druhého dne měsíce srpna projevilo se zatmění Slunce podivným způsobem. Na mnohých místech v Německu, lze-li věřit pověsti, bylo viděti krev, jako by pršela, a na jednom místě tamže prý spadl s tím krvavým deštěm i kus masa, veliký, že ho sotva dvanáct mužů mohlo zdvihnouti."

Přesto, že je zatmění čistě geometrický úkaz, ještě v roce 1970 farmáři ze Severní Karolíny vypnuli televizní přijímače a zůstali po celou dobu uvnitř svých domů, aby se ochránili před nebezpečným zářením.

Dramaticky popisuje nejkrásnější přírodní představení na naší planetě slavný francouzský astronom Camille Flammarion: "Úplné zatmění Slunce jest zjev velice zajímavý a uchvacující... Brzy je zakryta polovice Slunce. Od této chvíle nastupuje místo denní záře bledé, chmurné světlo. Kraj zahaluje se do stínu; všechny barvy blednou. - Ptactvo překvapeno ustává od svých veselých zpěvů a uchyluje se do listí; znepokojená stáda mečí nebo bučí; malá kuřátka choulí se pod křídla své matky. I samy květiny zavírají své korunky, jako by se blížila noc. -- Je viděti již jen malý srp Slunce, který se neustále zmenšuje, až konečně zanikne. Tehdy nastává noc... hluboká a smutná noc. Vše ztichne, na obloze září hvězdy. Vzduch se ochladí, zavane vítr, jehož chlad vás zamrazí. Noční ptáci a netopýři vyletují ze svých úkrytů. Zvířata se děsí, kůň nechce jíti dál a pes, celý se třesoucí, skrývá se u nohou svého pána."

Tragicky málem skončilo úplné zatmění Slunce 21. srpna 1914 pro americkou výpravu z Lickovy observatoře. Za místo pozorování si vybrali malou vesnici Brovary asi třicet kilometrů severovýchodně od Kyjeva. Celá expedice však dopadla špatně: v průběhu totálního zákrytu bylo zataženo, ale již deset minut po jeho skončení se začalo rozjasňovat. A aby toho nebylo málo, jen krátce předtím vypukla první světová válka a tak původně naplánovaná cesta astronomů a jejich rodinných příslušníků přes Berlín nebyla možná. Nakonec všichni účastníci po strastiplné cestě dorazili do Moskvy a odtud do Petrohradu. Do Ameriky se dostali až přes Finsko a Anglii.

Rytina částečného zatmění Slunce pozorovaného 19. srpna 1887 u pobřeží Severního moře. Z knihy M. Wilhelma Menera, Das Weltgehaude.

Úplné zatmění Slunce přineslo jeden z klíčových důkazů správnosti obecné teorie relativity. Podle ní dochází v gravitačním poli k odchylce světelných paprsků a hvězdy se proto od kotouče Slunce rozestupují. Tento závěr potvrdila pozorování provedená v roce 1919 v Jižní Americe a rovníkové Africe. Záběry těsného okolí zakrytého Slunce jasně ukázaly, že se hvězdy poněkud posunuly.

Představte si, že plný měsíční stín při průletu po zemském povrchu na naší planetě nakreslí pokaždé černý pruh. Kdy bude Země úplně tmavá? Výpočty ukazují, že šedesát procent severní polokoule zčerná v průběhu pouhých tři sta roků. Devadesát dva procent pak po osmi stech letech. Nicméně k pokreslení 99 procent celé planety potřebujete celých dvacet století.

Prvních oficiální americká expedice za úplným zatměním Slunce na konci osmnáctého století dopadla přímo katastrofálně. Vědecký tým pod vedením S. Williamse z Harvardu sice dostal britské svolení cestovat do Penobscotu ve státu Maine, nicméně díky chybě v kalendáři zůstala výprava ve špatné oblasti a celý úkaz zmeškala. To jiná expedice se slavným astronomem Simonem Newcombem v roce 1880 a sponzorovaná US Navy's Nautical Almanac Officce dopadla o něco lépe. Tým cestoval pět týdnů z Minnesotty k jezeru Winnipeg a vzhledem k rozsáhlým záplavám celých šestnáct dní nepřetržitě pádloval, aby se včas dostal na správné místo. Nakonec však měli zataženo. Celkem urazili asi pět tisíc kilometrů...

Na své zatmění určitě nezapomenul ani Thomas Edison, vynálezce žárovky a vůbec skvělý inovátor. K pozorování si v roce 1878 vybral jeden slepičí výběh ve Wyomingu. Slunce pomalu zmizelo a na obloze se rozsvítily hvězdy. V tom okamžiku se ovšem slepice správně rozhodly, že je noc a začaly létat na hřad. Edison byl natolik zaujat poblázněným ptactvem, že mu valná část zatmění utekla.

O neblahých "důsledcích" zatmění píše i Cyprián Lvovický ze Lvovic: "Roku 1540 zatmělo se Slunce ve Skopci a hned následovala nesnesitelná parna, sucho a nedostatek věcí nejpotřebnějších. Rok na to bylo císařské vojsko v Budíně od Turků poraženo a více neštěstí se udála, která vyčísliti nelze."

Opět zatmění Slunce pozorované 19. srpna 1887, tentokráte však z pásu totality. Na části německého území tehdy bylo úplně zakryté Slunce vidět přesně za východu! Z knihy M. Wilhelma Menera, Das Weltgehaude.

Pozoruhodný zápis najdeme v Kronice Zbraslavské Františka Pražského v souvislosti s prstencovým zatměním 7. července 1339. Kužel měsíčního stínu o průměru jen několika kilometrů přešel ve směru České Velenice, Rokycany -- Karlovy Vary: "L.P. 1339-tého se slunce zakrylo o hodinách téměř večerních nazítří po oktávě apoštolů Petra a Pavla. A poněvadž zmínky o zatmění jsou dokonce i ve veřejných letopisech, proto známa je i jeho příčina. Vzniká z polohy luny mezi okem naším a tělesem slunečním, a ta způsobí, když je spojení měsíce na jedné linii prodloužené od středu našeho oka přes střed měsíce nebo blízko středu měsíce blízko meze středu měsíce... Však zatmění slunce podle rozličných podnebí větší nebo menší se býti zdá. Odtud v roce 1323 na den sv. Jana a Pavla v hodinu třetí v Čechách a v okolních zemích bylo zatmění slunce, leč já jsa tenkrát v Římě, žádné známky řečeného zatmění jsem nepozoroval."

Hlavní město Praha se postavilo do cesty plnému měsíčnímu stínu 12. května 1706. Když byste ale nahlédli do tehdejších kronik, zmínku o zatmění v nich kupodivu najdete jenom stěží. Tahle zvláštní situace však není typická jenom pro Čechy, nýbrž také pro sousední Bavorsko. Ze druhé strany, ze Saska však barvitých líčení o netradičním nebeském úkazu máme habaděj. Úplné zatmění se tedy v květnu 1706 skutečně odehrálo, málokdo ho ale viděl -- to proto, že s největší pravděpodobností zde bylo velmi špatné počasí. Bohužel meteorologické záznamy z Klementina jsou až z pozdější doby. Prokazatelně tak Pražané na vlastní oči viděli zatmění v roce 1415, tehdy jim počasí skutečně přálo.

Současné rozbory ukazují, že poslední zatmění viditelné z území České republiky nastalo 8. července 1842, kdy okraj pásu totality přecházel přes Velkou Javořinu. A v Brně? Roku 1485 prolétl měsíční stín jižním okrajem města, přes dnešní čtvrt Modřice. Z hradní pevnosti Špilberk jste ho mohli zahlédnout -- stejně jako z Prahy -- 7. června 1415.

Česká republika má smůlu, vždyť nejdříve přes nás plný měsíční stín přeběhne 7. října 2135 (například přes Olomouc). V Praze a v Brně si pak musíme počkat až na 22. červenec 2381.